Návrat povinné vojenské služby? NRW modernizuje a modernizuje kasárna!

Návrat povinné vojenské služby? NRW modernizuje a modernizuje kasárna!

Bezpečnostní politika v Evropě se v posledních letech výrazně změnila a diskuse o možném návratu k povinné vojenské službě v Německu nabírá na obrátkách. Od pozastavení povinné vojenské služby v roce 2011 je Bundeswehr značně oslaben, což se nyní začíná projevovat: podle aktuálních zpráv bude do roku 2025 chybět zhruba 20 000 vojáků, přičemž ozbrojené síly mohou přijmout pouze 5 000 příslušníků vojenské služby ročně. Aby naplnil tuto potřebu, federální ministr obrany Boris Pistorius (SPD) vážně uvažuje o obnovení povinné vojenské služby. Bundeswehr a Federální zpravodajská služba to považují za reakci na hrozbu ze strany Ruska, které riskuje, že v blízké budoucnosti povede konvenční válku proti zemím NATO. Ve vzduchu se šíří zvěsti o návratu k povinné vojenské službě a bouřlivě se diskutuje o tom, jak by mohly vypadat budoucí vojenské struktury a zda by do povinné vojenské služby měly být zařazeny i ženy.

V Severním Porýní-Vestfálsku (NRW) je již k dispozici několik kasáren pro nové rekruty. Patří sem mimo jiné i renomovaná kasárna letectva v Kolíně nad Rýnem, která je součástí většího plánu modernizace a případně přestavby Bundeswehru. Jinde musí být staré kasárny znovu aktivovány nebo dokonce přestavěny, což je zásadní pro budoucnost obranyschopnosti Německa. Celkově NRW investuje do Bundeswehru více peněz a objem výstavby se nedávno zvýšil o téměř 40 milionů eur na celkových 222 milionů eur. Investuje se také do infrastruktury, například do kasáren Glückauf v Unně, kde se staví přes 600 moderních ubytovacích místností pro vojáky.

Realita branné povinnosti a výzvy

Navzdory diskuzi o znovuzavedení povinné vojenské služby přetrvávají v mnoha oblastech problémy. Kromě potřeby obnovit personál a struktury pro realizaci odborníci jako nový komisař ozbrojených sil Henning Otte (CDU) upozorňují, že Bundeswehr nyní není vybaven pro povinnou vojenskou službu. Vojenské náhradní úřady byly zrušeny a mnoho kasáren bylo prodáno, což mohlo ztížit realizaci komplexního návratu k branné povinnosti. Dokonce i samotná branná povinnost mohla být obnovena v době míru pouze prostou většinou v parlamentu. Jednou z možností by mohl být model podobný švédským konceptům vzorování. Ve Švédsku se musí muži zaregistrovat a na shromáždění je pak pozvána část ročníkové skupiny, i když ženy se mohou zúčastnit také dobrovolně.

Navíc se diskutuje o koncepci, v níž budou uchazeči o vojenskou službu lépe ohodnoceni. Budoucí vojáci v „Nové vojenské službě“ získávají status „Dočasného vojáka“ (SaZ), který jim nabízí atraktivní finanční podmínky. Tato opatření mají pomoci zaplnit personální mezery v Bundeswehru za účelem plnění cílů NATO.

Mezinárodní srovnání

Paralelně s vývojem v Německu ukazují další země, že branná povinnost může stále hrát důležitou roli ve vojenské strategii. Například zatímco Francie a Velká Británie již dávno zrušily brannou povinnost a spoléhají na profesionální armády, Polsko výrazně přezbrojuje a zároveň ruší brannou povinnost. Litva a Lotyšsko je dokonce znovu zavedly. Ve Finsku je však branná povinnost součástí vojenské kultury, přičemž muži jsou povinni, zatímco ženy se mohou účastnit dobrovolně. Takové mezinárodní příklady jasně ukazují, že diskuse o povinné vojenské službě je na pořadu dne v mnoha evropských zemích a může přinést pohyb do uvázlých struktur.

Otázkou zůstává, zda a kdy Německo podnikne potřebné kroky k opětovnému zavedení povinné vojenské služby. Situace v oblasti bezpečnostní politiky nutí tuto otázku řešit, zatímco mladí lidé v Bundeswehru a společnosti čekají, jak se bude utvářet jejich budoucnost.