Pamětní kámen v Göttingen: Vzpomínka na nucené dělníky nacistické éry

Pamětní kámen v Göttingen: Vzpomínka na nucené dělníky nacistické éry

Ve významném kroku pro paměťovou práci, federální vládní komisař pro kulturu a média, Weimer, dnes oznámil podporu 13 místních projektů. V rámci společného projektu „Memorails: Halt! Zde se připomíná nacistický příběh“, důraz je kladen také na vlakové nádraží Deutz Kolín. Cílem tohoto programu je udržet vzpomínku na nucenou práci naživu během nacistické éry a upozornit na jednotlivé osudy obětí té doby. Jak bylo uvedeno [Deutschlandfunk] (https://www.deutschlandfunk.de/foerderung-fuer-history Project-an-Bahnhoef-100.html), celkem jeden milion eur od federální vlády a 100 000 eur od nadace EVZ.

Vlakové stanice země kdysi fungovaly jako centrální umístění nacionalistického násilí. Lidé zde byli často posláni do nucené práce, zatímco dnes lze najít jen několik stop tohoto příběhu. Bylo předloženo více než 100 projektových nápadů, které primárně podporují iniciativy občanské společnosti, které se zabývají temnou minulostí. Povědomí o tomto tématu je posíleno četnými vzdělávacími, pamětními a událostmi.

Přehled do nucené práce

Co vlastně znamená nucená práce? Během druhé světové války chyběla německé válečné ekonomice mnoho pracovníků, což vedlo k hromadnému náboru lidí z napadených zemí, jako je Polsko, Česká republika a západní Evropa. Od roku 1940 byli tito muži a ženy povinni udržet německý průmysl v chodu. Podle [BPB] (https://www.bpb.de/themen/nationoism- Second-weltkrieg/ns-Zwangsarbeit/222627/ueberblick-mationist-nacionalisticsbeit/), v některých případech v některých případech poskytovaly více než 60 procent. V srpnu 1944 pracovalo v Německu přibližně šest milionů civilních nucených dělníků, včetně mnoha žen.

Životní podmínky těchto lidí byly často katastrofické. Východní pracovníci a polští nucení dělníci zažili zvláště tvrdou diskriminaci a zboží libovolných akcí gestapu. Zatímco někteří specialisté ze západní Evropy měli relativně lepší podmínky, většina nucených dělníků trpěla hladem a špatným ubytováním. Mnoho lidí se pokusilo uniknout vykořisťovatelské práci, ale museli se počítat s tvrdými tresty.

Kultura paměti a budoucí vyhlídky

Rostoucí pozornost na události té doby není jen známkou úcty k obětem, ale také důležitým krokem k řešení historie. Hlasy pozůstalých jsou slyšeny a uznány s kompenzační debatou, která vzrostla až 65 let po skončení války. Nadace „paměti, odpovědnosti a budoucí“ zaplatila více než 4,7 miliardy EUR 1,7 milionu přeživších, což je již dlouho zpožděné uznání.

Existují také digitální iniciativy, jako je archiv rozhovoru „Nuced Labor 1939-1945“, který byl vytvořen ve spolupráci s nadací „paměti, odpovědnosti a budoucnosti“, jakož i Svobodná univerzita v Berlíně a německým historickým muzeem. Cílem tohoto archivu je zachování a vzpomínky na více než 20 milionů lidí, kteří museli dělat nucenou práci pro national socialistické Německo, jak uvádí [https://www.zwangsbeit-archiv.de/impressum/index.html).

Projekty, které jsou nyní implementovány v Kolíně nad Rýnem a jiných městech, jsou krokem správným směrem. Chcete nejen připomínat, ale také umožnit učení, aby se minulost nezapomněla. Prostřednictvím těchto iniciativ, jako společnost, můžeme zajistit, aby hlasy minulého proudu do naší současné a budoucnosti.